Nedávno jsme připomněli pravidla pro užívání mlhových světel. Určité podmínky a omezení má i použití dálkových světel.
Řidič nesmí užít dálková světla:
(Zákon č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, § 32 odst. 3).
Vylučuje se tak užívání dálkových světel za nesnížené viditelnosti, s výjimkou dávání světelných výstražných znamení (podle § 31). Řidič vpředu jedoucího vozidla může být oslněn především odrazem dálkových světel ve zpětném zrcátku. Jiným účastníkem provozu na pozemních komunikacích, který by mohl být oslněn, je i chodec jdoucí v protisměru po okraji pozemní komunikace.
Oslnění z pohledu optiky
Citlivost oka na oslnění je individuální, obecně se však uvádí, že hůře reaguje oko krátkozraké, unavené nebo postižené jinou oční chorobou (o které ještě ani nemusíme vědět). Adaptabilita oka se snižuje i s narůstajícím věkem.
Přechodové oslnění nastává v okamžiku náhlé změny adaptačního jasu, kterému se zrak nedokáže dostatečně rychle přizpůsobit. Ke vzniku závojového oslnění dochází, pokud se před pozorovaným pozadím nachází prostředí s vyšším jasem. Jako příklad zde můžeme uvést oslnění způsobené světlomety protijedoucího vozidla.
S poklesem intenzity světla roste kontrastní práh, a proto může docházet za přítomnosti zdroje oslnění k takovým ztrátám kontrastu, že předměty za běžných podmínek viditelné se najednou stávají neviditelnými. Citlivost na oslnění se v tomto případě zvyšuje, což je nežádoucí. Nejvyšší citlivost na oslnění vykazuje oko ve směru osy vidění a v jejím blízkém okolí, přibližně do úhlu 14 °. V rozmezí úhlů 14-27 °od osy vidění zaznamenáváme její mírný pokles. (MRÁZIKOVÁ, E. Citlivost na kontrast-principy a způsoby měření. Brno, 2009).