Dopravních nehod s těmi nejhoršími následky naštěstí ubývá. Stále jsou však čísla statistik příliš vysoká a je proto nezbytné se příčinami těchto událostí dále zabývat. Nehodám chodců s následným úmrtím nebo celoživotními následky lze předcházet. Dodržováním stanovených pravidel ze strany řidičů vozidel, ale i chováním chodců v silničním provozu.
Vztah chodců (a dalších osob, pohybujících se na pozemních komunikacích) a řidičů vozidel upravuje zákon č. 361/2000 Sb., o silničním provozu. Pro dokonalé porozumění si nejprve objasněme zdánlivou samozřejmost – kdo je řidič, kdo je chodec a které další osoby se v silničním provozu pohybují.
Zákon o silničním provozu:
§ 2
c) průvodce vedených nebo hnaných zvířat je účastník provozu na pozemních komunikacích, který doprovází zvířata jdoucí jednotlivě nebo ve stádech po pozemní komunikaci; průvodcem vedených nebo hnaných zvířat není chodec vedoucí psa,
d) řidič je účastník provozu na pozemních komunikacích, který řídí motorové nebo nemotorové vozidlo anebo tramvaj; řidičem je i jezdec na zvířeti,
e)vozka je řidič, který řídí potahové vozidlo,
j) chodec je i osoba, která tlačí nebo táhne sáňky, dětský kočárek, vozík pro invalidy nebo ruční vozík o celkové šířce nepřevyšující
Organizovaný útvar chodců (§ 56).
Povinnosti řidiče jsou stanoveny v § 5 tohoto zákona:
§ 5 odst. 1:
(…)
h) snížit rychlost jízdy nebo zastavit vozidlo před přechodem pro chodce, sníží-li rychlost jízdy nebo zastaví-li vozidlo před přechodem pro chodce i řidiči ostatních vozidel jedoucích stejným směrem,
(2) Řidič nesmí
(…)
f) ohrozit nebo omezit chodce, který přechází pozemní komunikaci po přechodu pro chodce nebo který zjevně hodlá přecházet pozemní komunikaci po přechodu pro chodce, v případě potřeby je řidič povinen i zastavit vozidlo před přechodem pro chodce; tyto povinnosti se nevztahují na řidiče tramvaje.
Řidič, s výjimkou řidiče tramvaje, je povinen počínat si tak, aby chodci, který přechází pozemní komunikaci po přechodu pro chodce nebo který zjevně hodlá přecházet pozemní komunikaci po přechodu pro chodce, nevzniklo žádné nebezpečí a aby mu nijak nepřekážel. Řidič tramvaje tím však není zbaven povinnosti vyplývající pro něj z § 4 písm. a), takže ani on nesmí ohrozit chodcův život nebo zdraví (BUŠTA, P., KNĚŽÍNEK, J., SEIDL, A.: Praha 2013, s. 24).
Poznámka: § 4 písm. a): Při účasti na provozu na pozemních komunikacích je každý povinen
a) chovat se ohleduplně a ukázněně, aby svým jednáním neohrožoval život, zdraví nebo majetek jiných osob ani svůj vlastní, aby nepoškozoval životní prostředí ani neohrožoval život zvířat, své chování je povinen přizpůsobit zejména stavebnímu a dopravně technickému stavu pozemní komunikace,1) povětrnostním podmínkám, situaci v provozu na pozemních komunikacích, svým schopnostem a svému zdravotnímu stavu,
Kromě řidiče tramvaje se tato povinnost nevztahuje ani na řidiče vozidla s právem přednostní jízdy podle § 54 odst. 3 (Tamtéž, s. 24).
Dále řidič nesmí:
g) ohrozit chodce přecházejícího pozemní komunikaci, na kterou řidič odbočuje, a dále nesmí ohrozit chodce při odbočování na místo ležící mimo pozemní komunikaci, při vjíždění na pozemní komunikaci a při otáčení nebo couvání.
Vzájemného vztahu chodců a (v tomto případě cestujících hromadné dopravy osob) a řidičů vozidel se dotýká i § 15 tohoto zákona:
(1) Za vozidlem hromadné dopravy osob, které zastavilo v obci v zastávce bez nástupního ostrůvku nebo bez nástupiště na zvýšeném tramvajovém pásu, musí řidič jiného vozidla zastavit vozidlo; je-li v zastávce více vozidel hromadné dopravy osob, musí zastavit za druhým z nich. V jízdě smí pokračovat teprve tehdy, neohrozí-li již cestující, kteří nastupují nebo vystupují. To neplatí, zastaví-li autobus nebo trolejbus u okraje vozovky.
Pro účely tohoto ustanovení se tramvajová souprava považuje za jedno vozidlo. U společných zastávek tramvají a autobusů nebo trolejbusů může jít o dvě vozidla různého druhu (BUŠTA, P., KNĚŽÍNEK, J., SEIDL, A.: Praha 2013, s. 45).
Další ustanovení chrání děti, cestující autobusem s označením:
(2) Za autobusem s označením „Označení autobusu přepravujícího děti“, který zastavil v označené zastávce, musí řidič jiného vozidla zastavit vozidlo. Pokračovat v jízdě může až po odjezdu autobusu ze zastávky. Řidiči protijedoucích vozidel musí přihlédnout k možnosti vběhnutí dětí do vozovky a jízdu přizpůsobit tak, aby děti nebyly ohroženy.
Ustanovení zákona o silničním provozu týkající se organizovaných útvarů chodců budou uvedena v další části (viz § 56). Povinnosti řidičů vozidel k útvarům nebo skupinám chodců či průvodcům hnaných zvířat jsou zakotveny i v § 21 – odbočování a § 22 – jízda křižovatkou.
§ 21
(…)
(5) Řidič odbočující vlevo musí dát přednost v jízdě protijedoucím motorovým i nemotorovým vozidlům, jezdcům na zvířeti, protijdoucím organizovaným útvarům chodců a průvodcům hnaných zvířat se zvířaty, tramvajím jedoucím v obou směrech a vozidlům jedoucím ve vyhrazeném jízdním pruhu, pro něž je tento jízdní pruh vyhrazen.
§ 22
(1) Řidič přijíždějící na křižovatku po vedlejší pozemní komunikaci označené dopravní značkou „Dej přednost v jízdě!“ nebo „Stůj, dej přednost v jízdě!“ musí dát přednost v jízdě vozidlům nebo jezdcům na zvířatech přijíždějícím po hlavní pozemní komunikaci nebo organizované skupině chodců nebo průvodcům hnaných zvířat se zvířaty přicházejícím po hlavní pozemní komunikaci.
(2) Nevyplývá-li přednost v jízdě z ustanovení odstavce 1, musí dát řidič přednost v jízdě vozidlům nebo jezdcům na zvířatech přijíždějícím zprava nebo organizované skupině chodců nebo průvodcům hnaných zvířat se zvířaty přicházejícím zprava.
(…)
(5) Řidič vjíždějící na kruhový objezd označený dopravními značkami „Kruhový objezd“ společně se značkou „Dej přednost v jízdě!“ nebo „Kruhový objezd“ společně se značkou „Stůj, dej přednost v jízdě“ musí dát přednost v jízdě vozidlům a jezdcům na zvířatech jedoucím po kruhovém objezdu a organizovanému útvaru chodců a průvodci vedených a hnaných zvířat se zvířaty jdoucími po kruhovém objezdu.
Provoz v obytné a pěší zóně
§ 39 zákona č. 361/2000 Sb.:
(1) Obytná zóna je zastavěná oblast, jejíž začátek je označen dopravní značkou „Obytná zóna“ a konec je označen dopravní značkou „Konec obytné zóny“.
Dopravní značky "Obytná zóna" a "Konec obytné zóny", vyhláška č. 30/2001 Sb.:
(2) Pěší zóna je oblast, jejíž začátek je označen dopravní značkou „Pěší zóna“ a konec je označen dopravní značkou „Konec pěší zóny“.
Dopravní značky "Pěší zóna" a "Konec pěší zóny", vyhláška č. 30/2001 Sb.:
(3) V obytné a pěší zóně smějí chodci užívat pozemní komunikaci v celé její šířce, přičemž se na ně nevztahuje § 53. Hry dětí na pozemní komunikaci jsou dovoleny jen v obytné zóně.
(…)
(7) V obytné zóně a pěší zóně musí chodci umožnit vozidlům jízdu. To platí i pro děti hrající si v obytné zóně.
I za situace preference pěšího provozu platí pro chodce povinnost umožnit provoz vozidel. Vzájemná ohleduplnost mezi chodci a řidiči je základním požadavkem a předpokladem dopravního zklidnění při respektování zájmů bezpečnosti a plynulosti provozu (BUŠTA, P., KNĚŽÍNEK, J., SEIDL, A.: Praha 2013, s. 68).