K občasným konfliktům na silnicích patří spor o to, kdo má, popřípadě měl, přednost v jízdě. Zákon o silničním provozu stanoví nejen jasná pravidla, ale i způsob, jakým je třeba přednost v jízdě dávat tak, aby nedocházelo k nedorozuměním, končícím v lepším případě slovní „přestřelkou“.

Zákon č. 361/2000 Sb., § 2 písm. q):

q) dát přednost v jízdě znamená povinnost řidiče nezahájit jízdu nebo jízdní úkon nebo v nich nepokračovat, jestliže by řidič, který má přednost v jízdě, musel náhle změnit směr nebo rychlost jízdy.

Od řidiče vozidla, který má povinnost dát přednost v jízdě, je vyžadováno takové chování, kterým jasně dává najevo, že o své povinnosti ví a hodlá ji splnit.

Následující pravidla se přímo zabývají situacemi, ve kterých je nutné jasně stanovit, kdo má přednost v jízdě a kdo je naopak povinen přednost dát. 

§ 12

Jízda v jízdních pruzích

(…)

(7) Je-li pro zařazovánído průběžného jízdního pruhu zřízen připojovací pruh, je řidič povinen před zařazením do průběžného pruhu užít připojovacího pruhu. Při zařazování z připojovacího pruhu do průběžného pruhu řidič nesmí ohrozit řidiče jedoucí v průběžném pruhu. Není-li připojovací pruh zřízen, je řidič povinen dát přednost v jízdě vozidlům jedoucím v průběžném pruhu.

Připojovací pruh definuje zákon o silničním provozu v § 2 písm. u):

u) připojovací pruh je přídatný jízdní pruh určený pro zařazování vozidel do jízdního proudu průběžného pruhu,

Na svém začátku je připojovací pruh oddělen od průběžného pruhu podélnou čárou souvislou. Řidič zde může dosáhnout postupně rychlost jízdy umožňující plynulé zařazení vozidla do proudu vozidel jedoucích v průběžném pruhu v úseku, kde jsou tyto pruhy již odděleny podélnou čárou přerušovanou. I při zařazování vozidla z připojovacího pruhu do průběžného pruhu nesmí být ohrožen ani omezen řidič jedoucí v průběžném pruhu (BUŠTA, P., KNĚŽÍNEK, J., SEIDL, A., Praha 2011, s. 41).

Ilustrační foto – připojovací pruh:

§ 20

Vyhýbání

Řidiči protijedoucích vozidel se vyhýbají vpravo, včas a v dostatečné míře. Nemohou-li se bezpečně vyhnout, musí dát přednost v jízdě ten, na jehož straně jízdy je překážka nebo zúžená vozovka. Musí-li jeden z nich couvat, učiní tak ten, pro něhož je to snazší nebo méně nebezpečné. Není-li možno se vyhnout protijedoucí tramvaji vpravo, vyhýbá se jí vlevo.

Při povinnosti jednoho z řidičů couvat se vychází z rozměru a druhu vozidla i nákladu, délky úseku, na kterém bude třeba couvat, ale i z rozhledu a celkové situace (BUŠTA, P., KNĚŽÍNEK, J., SEIDL, A., Praha 2011, s. 50).

Vztah protijedoucích vozidel může být stanoven místní úpravou:

Místní úprava v praxi:

§ 21

Odbočování

(…)

(5) Řidič odbočující vlevo musí dát přednost v jízdě protijedoucím motorovým i nemotorovým vozidlům, jezdcům na zvířeti, protijdoucím organizovaným útvarům chodců a průvodcům hnaných zvířat se zvířaty, tramvajím jedoucím v obou směrech a vozidlům jedoucím ve vyhrazeném jízdním pruhu, pro něž je tento jízdní pruh vyhrazen.

(6) Řidič odbočující vpravo musí dát přednost v jízdě vozidlům jedoucím ve vyhrazeném jízdním pruhu, pro něž je tento jízdní pruh vyhrazen. Tam, kde je povolena jízda podél tramvaje vlevo, musí dát přednost v jízdě i tramvaji.

Jízda podél tramvaje vlevo:

Povinnost řidiče, tedy i jezdce na zvířeti, dát při odbočování vpravo přednost v jízdě tramvaji připadá v úvahu zpravidla tam, kde je tramvajová pás (trať) zřízen při pravém okraji pozemní komunikace, přičemž je povolena jízda podél tramvaje dopravní značkou „Objíždění tramvaje“.

Povinnost dát přednost v jízdě vozidlům jedoucím ve vyhrazeném jízdním pruhu připadá v úvahu rovněž tehdy, když je zřízen při pravém okraji pozemní komunikace. Zpravidla se jedná o jízdní pruh vyhrazený pro autobusy nebo trolejbusy, cyklisty apod. (BUŠTA, P., KNĚŽÍNEK, J., SEIDL, A., Praha 2011, s. 51).

(7) Tramvaj, která při odbočování nebo jiné změně směru jízdy křižuje směr jízdy vozidla jedoucího po její pravé nebo levé straně a dává znamení o změně směru jízdy, má přednost v jízdě.

Zde přednost v jízdě tramvaje avizuje dopravní značka:

§ 22

Jízda křižovatkou

(1) Řidič přijíždějící na křižovatku po vedlejší pozemní komunikaci označené dopravní značkou „Dej přednost v jízdě!“ nebo „Stůj, dej přednost v jízdě!“ musí dát přednost v jízdě vozidlům nebo jezdcům na zvířatech přijíždějícím po hlavní pozemní komunikaci nebo organizované skupině chodců nebo průvodcům hnaných zvířat se zvířaty přicházejícím po hlavní pozemní komunikaci.

(2) Nevyplývá-li přednost v jízdě z ustanovení odstavce 1, musí dát řidič přednost v jízdě vozidlům nebo jezdcům na zvířatech přijíždějícím zprava nebo organizované skupině chodců nebo průvodcům hnaných zvířat se zvířaty přicházejícím zprava.

Ustanovení platí zejména tam, kde jde o křižovatky pozemních komunikací nerozlišených dopravními značkami. Platí však i na křižovatkách pozemních komunikací hlavních s pozemními komunikacemi vedlejšími, kde hlavní nebo vedlejší pozemní komunikace mění svůj směr, pro vztah řidičů přijíždějících ke křižovatce po pozemních komunikacích rovnocenných (BUŠTA, P., KNĚŽÍNEK, J., SEIDL, A., Praha 2011, s. 49).

Na následujících obrázcích se uplatní přednost vozidel, přijíždějících po rovnocenných pozemních komunikacích zprava:

Křižovatky, na kterých hlavní nebo vedlejší pozemní komunikace mění směr, se ve skutečném provozu vyskytují poměrně často:

(…)

(5)Řidič vjíždějící na kruhový objezd označený dopravními značkami „Kruhový objezd“ společně se značkou „Dej přednost v jízdě!“ nebo „Kruhový objezd“ společně se značkou „Stůj, dej přednost v jízdě“ musí dát přednost v jízdě vozidlům a jezdcům na zvířatech jedoucím po kruhovém objezdu a organizovanému útvaru chodců a průvodci vedených a hnaných zvířat se zvířaty jdoucími po kruhovém objezdu. 

§ 23

Vjíždění na pozemní komunikaci

(1) Při vjíždění z místa ležícího mimo pozemní komunikaci na pozemní komunikaci musí dát řidič přednost v jízdě vozidlům nebo jezdcům na zvířatech jedoucím po pozemní komunikaci nebo organizovanému útvaru chodců nebo průvodcům hnaných zvířat se zvířaty jdoucím po pozemní komunikaci. To platí i při vjíždění z účelové pozemní komunikace nebo ze stezky pro cyklisty nebo z obytné nebo pěší zóny na jinou pozemní komunikaci.

Vyjíždění z obytné zóny:

Pojem „místo ležící mimo pozemní komunikaci“ není vymezen žádným právním předpisem. Lze tedy pouze dovozovat, že tímto místem může být např. pozemek, garáž, čerpací stanice, tovární, nádražní a letištní prostory, obratiště tramvají apod., jak bylo uváděno v § 2 bod 11 zrušené vyhlášky č. 99/1989 Sb., o pravidlech provozu na pozemních komunikacích (LEITNER, M., LUKÁŠEK, V., KOPECKÝ. Z., Praha: 2001, s. 88).

Závažným problémem takto stanovené povinnosti dát přednost v jízdě při vjíždění z účelové pozemní komunikace na jinou pozemní komunikaci je skutečnost, že snad s výjimkou klasické nezpevněné polní nebo lesní cesty řidič nepozná, že se nachází na účelové pozemní komunikaci, pokud nejsou v místě připojení účelové pozemní komunikace užity směrové sloupky č. Z 11c a Z 11d v červené barvě (BUŠTA, P., KNĚŽÍNEK, J., SEIDL, A., Praha 2011, s. 50).