Na co dohlížíme, když cestujete...

Málokdy se ve svém životě dostáváme tak blízko nebezpečí, jako v případě cestování po silnicích. Aniž si to uvědomujeme podstupujeme riziko, které bychom jen stěží akceptovali u jiných aktivit ve svém životě.

Je tedy lepší cestování omezit nebo je lepší si najít jiný, daleko bezpečnější, způsob přepravy? I tyto možnosti mají samozřejmě něco do sebe. Když se ale rozhodnete pro cestu autobusem, můžete pro své bezpečí něco udělat.

V poslední době se objevují informace o dopravcích, kteří mají vozidla v zoufalém technickém stavu, občas přijde zpráva, že tuzemský autobus s turisty měl v nočních hodinách na cestě k moři nebo při tzv. poznávacím zájezdu nehodu.

Přesto, že je evropská legislativa velice přísná jak k technickým podmínkám vozidel na silnicích, tak k pracovnímu režimu řidičů v silniční dopravě, ne vždy je stupeň bezpečnosti takový, jak bychom si ho představovali. Problémem je často nedostatečné dodržování stanovených podmínek. Jsou řidiči a dopravci, kteří jsou svědomití a pravidla neporušují, ale i tací, kteří si s nějakými limity hlavy nelámou.

Rizikové faktory jsou v podstatě dva – únava řidiče a špatný technický stav vozidel. Někdy se navzájem doplňují nebo kombinují, jindy se ještě přidají vysoké teploty a hustý provoz.

Pokud jde o únavu, jsou dnešní pravidla nastavena tak, aby vyhověla většině řidičů. Snášení velké pracovní zátěže je ale individuální a někdy ani velmi zkušenému řidiči nemusí přestávka po 4 hodinách a 30 minutách stačit. Podobně je to u 9hodinové nebo 10hodinové maximální denní doby řízení. Zběhlému turistovi třeba postačuje i méně než 8 hodin odpočinku na to, aby mohl směle vyrazit za dalšími zážitky. Řidič, který má předepsán 9 nebo 11 hodiny dlouhý odpočinek, může ke konci zájezdu cítit, že ani to není pro něho dostatečné.

Stalo se nám, že nás ve večerních hodinách kontaktovala cestující ze zájezdu do Francie. Zdálo se jí, že řidič reaguje na situaci před vozidlem velmi opožděně a nedostatečně, že začíná být pro své okolí nebezpečný. Pokud už si velké únavy všímají i cestující, může být pozdě.

Nemůžeme očekávat, že by si cestující před jízdou obešli autobus, aby zjistili technické nedostatky v jeho stavu. Pokud je ale celé čelní sklo prasklé, nemůže si snad žádný cestující myslet, že by šlo „jen“ o ohrožení řidiče. V nebezpečí jsou všichni. Daleko nebezpečnější jsou však závady na pneumatikách, brzdách nebo rámu vozidla. Nejsou na první pohled vidět, ví o nich jen řidič a jeho zaměstnavatel.

Nikdo z cestujících není rád, když mu jeho plány překazí silniční kontrola. Chvíli to trvá, je teplo, je to nepříjemné. Někdy se taky stane, že po kontrole už nemůže vozidlo dál pokračovat v jízdě. První ostré reakce cestujících většinou míří proti zlým kontrolorům, až pak si někteří uvědomují, že se vlastně nakonec vůbec nic nestalo. Naštěstí!

Nedostatečně odpočatí a přetížení řidiči nebo autobusy, které spíše, než na silnici měly být na vrakovišti, to jsou věci, které nás při kontrole zajímají. Ať už kontrolu provádíme samostatně nebo ve spolupráci s Policií České republiky, vždy jde primárně o bezpečnost Vaši a bezpečnost všech ostatních na silnicích.

Nespoléhejte ale jen na nás, zkuste si najít takové dopravce, u kterých se nemusíte obávat, jestli dojedete do cíle a jestli se zdraví vrátíte domů. 

Šťastnou cestu.