Týdenní odpočinky jsou teď jinak

Vlastně ani tak o úplnou novinku nejde. Už od 20. srpna 2020 je v platnosti změna nařízení (ES) 561/2006, která například umožňuje řidiči čerpat ve dvou týdnech po sobě dva zkrácené týdenní odpočinky. Novinkou je však vysvětlení Komise k praktické aplikaci této změny.

Při mezinárodní přepravě zboží (nikoliv tedy při přepravě osob), je za určitých podmínek možné, aby řidiči čerpali ve dvou po sobě jdoucích týdnech pouze zkrácené týdenní odpočinky. To by mělo umožnit zrychlení přepravy a především co nejrychlejší návrat řidiče do svého bydliště nebo provozovny dopravce, aby si mohl řádně odpočinout v místě, kde má k tomu nejlepší předpoklady.

Jaké podmínky to jsou?

• Zahájení (čerpání) obou zkrácených odpočinků mimo členský stát, kde je dopravce usazen a mimo zemi, kde má řidič bydliště

• Ve čtyřech po sobě následujících týdnech musí mít řidič nejméně čtyři týdenní doby odpočinku, z nichž alespoň dvě jsou běžné (nezkrácené)

• Dopravce má povinnost organizovat práci řidiče takovým způsobem, aby se mohl vrátit do provozovny dopravce nebo místa řidičova bydliště před následujícím týdenním odpočinkem

• Ten ale musí zahrnovat běžný týdenní odpočinek v délce 45 hod, jemuž předchází náhrady dvou předchozích zkrácených odpočinků

Textová formulace dvou posledních podmínek způsobila nejednotný výklad v zemích EU. Protože jednou ze zásad nařízení (ES) 561/2006 je harmonizace podmínek v rámci členských zemí, bylo nezbytné pravidla co nejdříve vyjasnit.

Místo, kam se má řidič po dvou týdnech se zkráceným odpočinkem vrátit, může být jakékoliv. Především musíme akceptovat řidičovu svobodu v nakládání se svým volným časem. Povinností dopravce tady není zajistit návrat řidiče, ale umožnit návrat řidiči. Toho lze podle vyjádření Komise dosáhnout například tím, že dopravce odešle řidiči e-mail s informací, že je možné se vrátit zpět do provozovny nebo bydliště, řidič však nabídky nemusí využít. Protože si je Komise vědoma obtížnosti prokazování splnění podmínky při silničních kontrolách, ponechává ověřování dodržování podmínky na kontrole, která proběhne v provozovně dopravce.

Dalším problematickým bodem je dočerpání náhrad za dva zkrácené týdenní odpočinky. Poslední den, kdy se řidič vrací do místa bydliště nebo do provozovny, musí mít, stejně jako v ostatní dny, denní dobu odpočinku. Tu lze podle čl. 8, odst. 3) nařízení prodloužit na týdenní dobu odpočinku. Jestliže ale nařízení požaduje, aby týdennímu odpočinku předcházely náhrady, pak by nezbývalo, než po návratu čerpat nejprve denní dobu odpočinku (11 nebo 9 hodin), poté náhrady (např. 21 + 21 hodin) a nakonec i týdenní odpočinek. Komise naštěstí později vysvětlila, že samostatné čerpání denního odpočinku se nevyžaduje a že odpočinek bude součástí náhrad čerpaných před týdenním odpočinkem.

A ještě jedna „drobnost“. Podle nařízení musí týdenní odpočinek následovat nejpozději po šesti 24h úsecích. Může tedy řidič po posledním týdenním odpočinku šest dnů řídit a po té vybrat náhrady a nakonec odpočinek? Bohužel nemůže, protože zmiňované náhrady nejsou tím odpočinkem, který má nařízení na mysli. Proto se řidič musí v krajním případě vrátit (nastoupit odpočinek) až o 42 hodin (21 + 21) dříve, než za běžné situace.

Příklad správného čerpání týdenních odpočinků

Podobných vysvětlení a vyjasnění je ze strany Komise více a my se budeme snažit Vám je postupně přinášet. Prozatím chybí Komisí podporovaná jednotná metodická příručka, která by vysvětlila nejasnosti v režimu řidiče po uvedení Balíčku mobility. Bez pomoci ale nezůstaneme, protože její vytvoření a vydání se připravuje. Pokud půjde vše podle předpokladů, může i CSPSD pomoci. Protože je Ministerstvo dopravy České republiky členem Euro Contrôle Route (ECR), v jejíž pracovní skupině pro doby řízení a odpočinku má CSPSD svého zástupce, měli bychom být u toho…